Deathstars… tak pojďme od začátku…
    Před Abaton jsem dorazila s Nirnaeth asi něco před druhou hodinou, docela nás vyděsila ta polorozpadlá budova a taky byl zajímavý ten fakt, že autobusy skupin parkovaly hned před vchodem. Proto nebyl problém zahlédnout vystupující někdy během dne.
    Nebyly jsme tam první, už tam čekalo pár nedočkavců… a tak jsme se posadily a čekaly a pozorovaly naše hvězdy. Mám dojem že nejdřív se objevil Nightmare… první slabá chvíle, ale fajn, dalo se to přežít, asi půl hodiny vyndával věci z přívěsu tourbusu s čímž mu pomáhala i Ewelina. Byla to věru zajímavá podívaná :D Pak se tam mihl Cat (jak někdo může mít ty gatě tak nízko, vždyť on nemá ani řit!!!) a pak Skinny, který nás jako jediný pozdravil a řekl něco jako „Good to see you“… no jo Skinny… a nakonec vylezl z busu i sám Whip, vypadal sice velice, velice zmoženě a unaveně (zíval celou dobu a na hlavě měl modrou čepici, ale ok :D)
    Snad nemusím popisovat zbytek čekání, které nebylo až tak dlouhé, okolo páté se už stálo a čekalo u dveří, až nás tam vpustí a taky pustili. Organizace byla dobrá, po pár sprintech po schodech do hlavního sálu jsem se dostala až úplně na pravou stranu do první řady k Nightovy, kde jsem setrvala až do Deathstars. Viděla jsem dokonce Whipa zabaleného v šále a čepici jak se snaží nenápadně projít do šatny a taky Nighta s pivem.
Dope Stars Inc. byli naprosto fantastičtí, podle mě patřili spolu s Deathstars k hlavním hvězdám večera. Z jejich vystoupení sršela energie a za tu půl hodinu odvedli obrovský kus práce a nažhavili publikum. Po nich následovali Lacrimas Profundere, stáhla jsem si jejich CD a není to špatná hudba, ale po Dope Stars to bylo takové vlažné, takové klidné. Lacrimas opět hráli asi jen půl hodiny. Diary of Dreams jsou skvělí, opravdu, ale pokud Lacrimas byli trochu klidní, oni DOD, byli doslova uspávající a pro publikum, které bylo vyšťavené z Dope Stars to byla jak ukolébavka. Avšak mě se velice líbili a zaujali mě a půjdu si je ještě poslechnout.
    Před Deathstars se sál pořádně zaplnil a bylo jasné, na koho se lidi nejvíc těší (ani se nedivím). Čekání bylo úděsné, asi bych pomřela, kdybych nedostala od Nirnaeth jabko a napít vody, kterou nám hodil jeden maník z pódia. No a pak asi po půl hodině to přišlo… nastala Night Electric Night… a to doslova, je těžké vyjádřit jak to všechno probíhalo a podobně, byl to neskutečný zážitek. Stála jsem teda před Nightem, docela často k nám chodil i Whip, takže o zábavu bylo postaráno. Setlist byl vynikající, zahráli jak nové věci tak hodně starých,  nebylo na co si stěžovat. I když… jeden maník, Roman se jmenoval, se dožadoval Last Ammunition a že prej na ten song čeká dva roky. Whiplasher mu jeho blbé poznámky vracel a nakonec řekl „I will show you Last Ammunition in your asshole” a maník zmlk... alespoň na chvíli a publikum zabouřilo a Whip pokračoval  „I want you to hate me...” . Aspoň si ten velechytrácký Roman mohl uvědomit, že měli jiného bubeníka, se kterým to nezkoušeli a neměli to ani nachystané. A ještě k Oscarovi... díky bohu za něj, odvedl perfektní práci a jen díky němu mohli Deathstars dojet úspěšně tour... já jsem se pak docela divila, že je mu jen 19 O.o... ale ok... Při Blood Stains Blondes se Whip prošel pěkně po pódiu, kontroloval, jestli uvidí nějaké blondýny a vím, že pak řekl něco ve smyslu, že je tam hodně brunet a že ho to velmi těší... Následovala pauza, kdy se publikum dožadovalo návratu a Deathstars, se samozřejmě vrátili s Arclight (ani jsem nemyslela, že ji uslyším) a Death Dies Hard... pak nastalo loučení. A my jsme se odebrali trochu upravit na záchod a do obchodu, kde jsem si pořídila triko DS.
    Po hodině, co jsme čekali venku, kde nás bylo docela dost, okolo 30... se objevil Skinny s kufrem na kolečkách a se všema se ochotně fotil a bavil. Chudák všichni se na něj vrhli a Skinny netušil co má dělat dřív. Pak se myslím objevil Cat, který se na nás ani nepodíval a se securiťákem rychle odešel do busu. Skinny říkal, že mu nějak není dobře. Po  nějaké chvíli vyšel i Whip... a samozřejmě všichni na něj. Vypadal dost zmateně, jako že neví, co dělat. Všichni se na něj nalepili a chtěli fotku, nebo podpis, nebo si jen tak pokecat. Whip odešel do busu, ale pak se vrátil a všem se věnoval. I když začínalo pršet trpělivě se fotil. Když odcházek tak chtěl velký group hug a tak se na něj všichni okolo vrhli (je jasné, že všichni okolo byli jen holky :D a známe Whipa...), co jsme ho pustili tak chtěl ještě jeden group hug a pak konstatoval „I hope I have my wallet...”  a pak odešel. Já jsem ještě sprintovala ke dveřím busu, protože jak mě informovala kamarádka, Night je vevnitř a říkal, že vyleze. A tak jsme stály u dveří a prosebně se na něj dívaly (jo, byly jsme otravné... :/) až nakonec vylezl a řekl, že nemá moc času, rychle jsem k němu skočila a vyfotila se s ním... zvládlo to dalších asi 6 lidí a pak už ho někdo naháněl do busu a on teda že musí jít, odešel a bus odjel...
    To je snad vše, koncert jsem si užila, mám plechovku (radši se neptejte) ze které pil Night, akorát jsem si neodchytila Oscara... nedá se... a hromada zážitků, koupila jsem si triko a opět totálně vyřvala hlasivky…

Fotky - chlapci... jsem ráda, že jsem si odchytila Nighta a ta s Whipem nemá chybu :D ;)