Nemusím ani říkat, jak moc jsem se na tento koncert těšila. Nebyl to můj první koncert Apo, ale tentokrát to bylo jiné.
     Vyrazila jsem spolu s Nirnaeth a Staňou z mé domoviny asi v osm hodin. Nervozita na nás byla silně znát. Vlakem cesta netrvala dlouho, naštěstí a po několika komplikacích jsme dorazili úspěšně do Zlína na hlavní nádraží. 
     A tak jsme vyšli, plní očekávání...

Prošli jsme kolem hotelu u kterého byl přistaven Apo bus a mířili si to dál až k hale. Přibližně 500m před halou jsme spozorovali osobu, která šla proti nám. Bylo to malé, blonďaté a byl to Mikko. (,,Představ si, kdybychom je potkali, ale takové štěstí mít nebudeme." Dohadovali jsme se) Nejdřív jsme na tu postavu zírali a přemýšleli, jestli se nám to nezdá, ale když přišel blíž měl na sobě své oblíbené triko Iron Fist. Nirnaeth pohotově zareagovala a požádala ho o foto, já jsem nebyla schopná říct ani "Hi". Mikko byl jak jinak milý a laskavý a byl potěšen že nás vidí. Každý jsme se s ním vyfotili a mě se jak jinak strášně klepali kolena, nemusím říkat, že jsem z něj hodně mimo.
     Čekáni je dlouhé, ale když ho trávíte v dobré společnosti tak se to dá přežít.

Okolo dvanácté hodiny přijel bus s vybavením a my to šli omrknout. Doufali jsme, že by tam třeba někdo byl. Bohužel nebyl ale to nás netrápilo, protože na protějším chodníku se jen tak pěkně procházel Antero a Tipe. Evidentně si nás všiml a snažil se tak nějak nenápadně proplížit kolem, ale my ho spozorovali dřív a sborově na něj zařvali ,,Hey" a Antero nám tak trochu ostýchavě zamával, a my jemu.
    

Po nějaké té hodince čekání dorazili dvě slečny, Silva alias Blackwish s kamarádkou, se kterými jsme posléze strávili zbytek dne. Přibližně okolo čtvrté se polovina z nás vydala do restaurace a ta druhá polovina - já a Nirnaeth jsme poctivě hlídaly tašky. Mezitím co jsem volala domů, že ještě žiju se k hale přiblížil Eicca, zaklapla jsem telefon, hodily jsme nepotřebné věci do rohu a následovali ho. Nirnaeth na něj jen "Hi" a skoro by si nás nevšiml, ale nakonec se zastavil a vyfotil se s náma. Bylo vidět, že ho evidentně silně obtěžujeme, ale neremcal a Tipe nás všechny tři vyfotil. (viz. jeho výraz) Myslím, že jeho silné objetí nemusím zmiňovat :)
     Začala zvuková zkouška, přišel zbytek kapely. Viděla jsem Perttua, který před náma zdrhl, byl s ním ještě Paavo, ale jeden hodný security guy ho zavolal a když Paavo viděl jak natěšeně se tváříme, tak nemohl odolat a vyfotil se s náma. :D Opět byl moc milý ptal se nás na pár věcí, myslím že zrovna mě se ptal "How do you" a já v tranzu jen "oh, well". Taky jsem to mohla rozvést... :ox

    Čekání a čekání... Zabrali jsme si místo na schodišti, ze kterého byl pěkný výhled na cestu a na přilehlý les. Bavili jsme se o Apo a pak jsem nadšeně vykřikla ,,Hele, už nám běží!" Všimla jsem si třech postav, které utíkali do kopce a jen tak jsem plácla do vzduchu, že to vypadá jak Apo. Nastalo asi minutové ticho, když každý sledoval tři postavy a pak jen ,,Hej, ale oni to fakt jsou oni!" Všichni jsme se začali smát té ironii. Pár lidí je vyběhlo čekat.

Arashi si brala svou finskou vlajku a že až poběží zpátky zařve na ně "Finish" a zamává vlajkou. Jo a do toho kopce běželi Antsa, Mikko a Tipe.
     Chlapci se nám nevraceli a my se začali strachovat, aby se vůbec objevili, viděli u haly tak málo lidí a utekli radši zpět do Finska. Do stejného kopce pak vyšli za nimi ještě Paavo a Eicca, opravdu jen šli, takovým tím decentním krokem.
     Do haly nás pustili asi okolo půl sedmé, chytla jsem si místo vedle Arashi a její maminky a opět jsme čekali. Od chlapů, co stáli u pódia jsme zjistili, že se prodalo asi jen 1000 lístků. Byli jsme docela zklamaní, báli jsme se, že i oni budou zklamaní. Ale to by nebyla Apocalyptica aby show nerozjela!
     Začalo se chvilku po osmé. První tři písničky byli kluci nějací zadrhlí, ale pak to rozjeli, začali komunikovat s publikem a hecovat ho.

Paavo se jako vždy nejvíce věnoval publiku, ale Eicca taky nebyl po zadu. Perttu se snažil, bylo vidět, že mu není dobře, že to není ten starý dobrý Perttu, ale později se taktéž rozjel.

Musím říct, že Paavo nás pravděpodobně poznal a pamatoval si nás, jak jsme se s ním bavili před halou a usmál se na nás *yay*, viď Nirnaeth :D. Eicca sem tam něco kvákl do mikrofonu, třeba po Bittersweet - "This song is for ladies but also for guys if you like us." Paavo pořád skákal a hecoval první řady a my jsme skákali s ním...
     Slyšeli jsme docela kritiku na zpěváka Tipeho, ale nakonec jsme se všichni shodli že byl fakt super, sice Life Burns nebylo dokonalé, ale zazpíval mou oblíbenou Hope a to docela slušně, takže všechno odpuštěno. Přišlo mi, že snad asi jediná zpívám Hope s něma, ale aspoň si toho Tipe a Eicca všimli. :D Líbilo se mi, že i přesto, jak málo tam bylo lidí, dokázali to tam rozjet na maximum. :) Asi uprostřed show si Silva vybalila svůj transparent Drummer Stick Please, a Mikko jí paličku hodil a tak já vytáhla ten svůj. Nejdřív se na něj podíval, pak se podíval na mě pak na svou levou paličku, pokrčil rameny a hodil mi ji *yayaya*. Pokud jste někdo slyšeli jak někdo zařval ,,Mikkkooooo" vězte, že jsem to byla já...
     Odehráli první část a zazezli, ale my jsme si je přivovali zpátky, dupali jsme, řvali jsme, tleskali jsem... Hlavně teda to dupání se pěkně ozývalo. A tak pánové přišli zpátky i s Tipem a hodili přídavek, který byl moc krátký :(. Pak skončili doopravdy, uklonili se nám, řekli thank you, Eicca se šel pozdravit s první řadou a byli fuč...

Playlist
Where I May Roam
Refuse/Resist
Grace
Nothing Else Matters
I'm Not Jesus (Tipe)
Life Burns (Tipe)
Hope (Tipe)
One
Betrayal
Bittersweet
Last Hope
Seek and Destroy
Master of Puppets
Inquisition Symphony

I Don't Care (Tipe)
Enter Sandman
Hall of Mountain King

Toto je přibližný playlist... ale jsem si jistá, že hráli ještě Fight Fire with Fire.

     Po koncertě jsme se poctivě všichni s paličkama vyfotili a celá naše grupa se odebrala před jejich tourbus, který byl přistaven vzadu u haly. Fotky a zbytek níže...

  

     Tak přesně takhle by se dala nazvat další část...

Dlouho jsme čekat na Apo ani nemuseli, vylezl Perttu se svým kufrem, který úspěšně narval do busu a pak se celou hodinu a půl věnoval nám... Všichni se na něj navalili a chtěli fotku, nebo něco podepsat a Perttu podepisoval a fotil se.
     Hned jak se to trochu uklidnilo jsem se ho začali ptát. První otázka padla na jeho zdraví, ptala jsem se ho jak se cítí a on jen že ne moc dobře. Pak teda že jsme slyšeli, že byl v nemocnici a Perttu "Ano, byl jsem v nemocnici asi týden." Dále nám řekl, že je to nějaký vážnější problém, něco na delší dobu. Byli jsme mu vděční, že tam s náma vůbec je, nevypadal dobře... Smál se, ale bylo vidět, že se do toho musí nutit. "Kde jsou ostatní?" Byla další otázka. Perttu se zamyslel "Jsou ve sprše, všichni dohromady a strašně dlouho jim to trvá." Arashi se zeptala jaký používá Eicca šampón, něco řekl, ale nebyl to žádný Head and shoulders, pak že teda jaký on používá šampón, Perttu - žádný, nerad se myje.
     Další otázky se týkaly třeba jestli má doma zvířata, tak kromě hmyzu, (názorně nám ukázal jak s ním zachází) který mu naleze do domu přes zahrádku, má dva teriéry. Kdyby nebyl členem Apocalypticy tak by zachraňoval a staral se o zvířata. Pochlubil se nám, že pět let nepije (oslavoval výročí někdy uprostřed dubna) a od listopadu 2008 nekouří. Naučili jsem ho říkat sníh a děkuji mockrát. "Sníh what is sníh???" Chtěl by bydlet někde, kde je mír jinak prý na Novém Zélandu, nebo někde v lese (No jo, vy jich v tom Finsku máte málo) "Hádej proč Nový Zéland, určitě kvůli Pánu Prstenů", uniklo mi a Arashi jen "No jo, vždyť je to Elessar." Ačkoliv nám Perttu absolutně nerozuměl, při slově Elessar zbystřil a prohlížel si nás s plamínkama v očích. :D
     Řešil se Mikko a jeho bubny "Oni jsou tak špatné, až jsou dobré." Někdo se ho totiž ptal, že Apocalyptica je už jiná s bubnama. Řešila se kofola "Ona je tak strašná, až je dobrá." Dále jsem se ho ptala na hokej, ten den Fini hráli hokej proti Norsku a já chtěla vědět, jak to dopadlo. "Bohužel jsme prohráli," sdělil mi, řekla jsem mu, že jim jinak fandím. Probírali se vztahy ČR a SR, dále vztahy ve Finsku. Jaká je jeho oblíbená knížka, "Pán prstenů. Ale pokud je Pán Prstenů má oblíbená kniha, pak Silmarillion je má bible." Ptala jsem se na nové CD Apo "Slyšela jsem, že pracujete na novém CD, je to pravda?" Perttu se jen tak provinile zatvářil, "No, moc ne, ale vyjde to pravděpodobně příští rok v létě." 
     Každý se ho na něco ptal, ale většina otázek byla v češtině, nakonec jsme teda s Arashi ty lidi trochu usměrnili něco jako "Mluvte anglicky, ať nám trochu rozumí." Ha a bylo ticho... :D Perttu totiž vždycky házel takové nechápavé pohledy, když jsme něco řešili česky. 
     Nastal čas loučení, Perttu naznačoval, že by měl jít, že mu není dobře a že musí jet, ale lidi jako by neslyšeli, začali se ho ptát znovu a znovu. Já a Arashi na ně česky i anglicky ať ho nechají jít, že je nemocný a není mu dobře. Perttu se na nás tak vděčně usmál. Zamával nám, rozloučili jsme se, popřáli mu dobrou noc, řekli mu, že se za něj modlíme, ať se brzo uzdraví a nakonec jsme na něj zařvali Kiitos a Perttu nasedl a odjel...

     Společnost se rozprchla, ale naše skupinka a Arashi s mamkou, jsme čekali jestli ještě nevylezou, nakonec jsme to šli obhlédnout z druhé strany a co, autobus tam stál! Paavo se vybavoval s fanouškama, ale já zamířila k busu s tím, že Mikku musím odchytit, šla jsem k tomu busu a tam nikdo. Avšak Eicca vylezl s flaškou piva v ruce a hned "Hey" a já na něj taky "Hey" a jestli mi může podepsat lístek, nato se okolo nás shlukli další lidi. Pak jsem to nevydržela a zeptala se, kde je Mikko a Eicca se otočil a zařval k busu "Mikkoooooooo" a Mikko se ukázal. Dala jsem mu podepsat paličku a lístek a taky jsem mu poděkovala za ni. Mikko jen že je to v pohodě, že jsem ji chtěla tak ji mám. Prý měl ty svoje trencle s anakondama a já jsem zase nic neviděla!
     Eiccy jsem se zeptala na pivo, jestli mu chutná a jaká značka.

 

Arashi a Perttu (sorry, já ji sem musela dát, protože ta fotka je fantastická ;))

          

(To je tak když někomu dáte papír a tužku a řeknete mu, ať něco nakreslí...)
Autor: Arashi
Perttu, Amy, Mikko, Arashi, Eicca, Paavo